Kamarád hmyzáček Vilémek. č.3376/Č

Detailní popis produktu

Beruškáček Vilémek 

V zemi, kde se květiny smějí a vánek šeptá tajemství, se narodil malý plyšový hmyzáček  pro štěstí.

Je připravený stát se tím nejvěrnějším kamarádem pro děti i dospěláky s hravou duší.

Ušitý je z hebké fleece látky  naplněný nadýchaným dutým vláknem.Jeho velikost kolem 25 cm je tak akorát pro objetí nebo schování do kouzelného koutku.

Na hlavince mu rostou bílé vlásky z jemné chlupatiny, které se třepotají jako pampeliškové chmýří při každém pohlazení. Ručičky lze polohovat nahoru i dolů – jako když se raduje nebo jen šeptem objímá.

Pod krkem má mašličku – elegantní černo-červené káro , která z něj dělá opravdového pohádkového šviháka. Obličejíček je vyšívaný i našitý, každá linka vznikla s láskou. Očička jsou nalepená a září jako černé uhlíky plné důvěry.

 A co je nejlepší? Je připravený ihned k odeslání – čeká jen na svou novou rodinu.

Bezpečnostní upozornění: výrobek může obsahovat drobné části. Proto není vhodný pro samostatnou hru nejmenších či hodně zvídavých dětí.Vždy záleží na zvážení rodičů, zda je jejich dítě na hru bez dozoru  připravené.

Jak o plyšáčka pečovat ?Tento hmyzáček  má raději jemná pohlazení než víření bubnu pračky. V případě potřeby ho stačí otřít vlhkým hadříkem a bude jako nový! Pokud plyšáčka  ponoříte do pračky mohl by ztratit svůj vzhled  — jako když se kouzelný lektvar smíchá špatně. Dopřejte mu  péči, která uchová jejho kouzlo.

Vilémek a tajemství teček

Za sedmikráskovou loukou, kde vánek nosí tajemství mezi květy, žil beruščí klučík jménem Vilémek. Na jeho zářivě červených krovkách bylo přesně sedm černých teček — a každá ukrývala jinou kouzelnou sílu.

• První tečka uměla zahřát srdíčko tomu, kdo se cítil sám.

• Druhá šeptala pohádkové příběhy do ouška, když někdo nemohl usnout.

• Třetí přivolala sluneční paprsek i v dešti.

• Čtvrtá rozesmála zamračené obličeje.

• Pátá proměnila slzy v kapky duhy.

• Šestá vykreslila obrázek radosti do nebe.

• A sedmá? Byla jiná než ostatní. Nezářila na první pohled, nebyla určena očím… Byla viditelná jen čistým srdcem. Srdcem, které nečekalo nic na oplátku, jen rozdávalo teplo a laskavost. Když se takové srdce přiblížilo, tečka se rozzářila jako hvězda mezi ostatními — malá, tichá, ale nezapomenutelná.   

  Vilémek je všechny hrdě nosil a rozdával pomoc,  jeho tečky zůstávaly stejné. Neměnily se — byly jako trvalá sbírka laskavosti, kterou si nesl už od svého narození.

  Jednoho dne mu však došla síla. Zastavil se pod lípou a zavřel oči. A v tu chvíli se k němu začali scházet všichni, kterým kdy pomohl. Ne s dárky — ale s příběhy. Sedli si kolem něj, povídali o všem krásném, co zažili díky jeho tečkám, a každý příběh rozzářil jednu z nich jako černou perličku se zábleskem hvězdy.

  A Vilémek tehdy pochopil, že pravá síla není v tom, kolik změn na sobě nosíš… ale v tom, že zůstáváš tím, kdo přináší světlo — tiše, trpělivě, srdcem. Ne proto, abys zářil… ale proto, abys rozzářil svět kolem sebe.